10. 11. od 20:00 hodin

Škola Rocku

U bílýho černocha




16. 11. od 19:30 hodin

Cestovatelský klub klub U bílýho černocha
Rusko a Mongolsko


První přednáška od Pavel Svoboda Photography z velké cesty "Napříč Asií" - sedm měsíců dobrodružství na trase Moskva - Bangkok.
Rusko je obrovská země s prostorem pro neuvěřitelná dobrodružství!
Projedeme mystickou Transsibiřskou magistrálou napříč největší zemí světa. Přes ruské pohoří Altaj do extrémně odlehlého Mongolského Altaje se stále živou tradicí sokolnictví. Pěšky k nejvyšším horám i ledovcům země Čingischána. Exotické pokrmy pastevců nás nemohou minout. Jak chutná kumys z velblouda či vodka z mléka? Nekonečné písčité duny v poušti Gobi či romantické jezero Chovsgol. Buddhistické kláštery v Mongolsku i ruském Burjatsku. Podzim na Sibiři je jako exploze barev. Mystické jezero Bajkal je po letní sezóně pusté a drsné. Vyrazíme do termálních pramenů i na ostrov Olchon s magickou skálou Šamankou. V pohoří Sajany již mrzne a napadl sníh. Po pravoslavné mši v Irkutsku odjíždíme vlakem na konečnou nejdelší vlakové trati světa - do Vladivostoku. Ivan, samovar, baňa, kaviár a lososi.
Sibiř si zamilujete.
Vstupné dobrovolné - minimálně 50 Kč :)
• Vhodné pro děti
www.photo-svoboda.cz

U bílýho černocha




21. 11. od 19:30 hodin

Cestovatelský klub klub U bílýho černocha
Horní Dolpo - Himaláje


Dolpo je vzdálený a úžasný kout Himálaje, ležící na severozápad od Dhaulagiri. Pro obtížnou dostupnost se Dolpo nazývá Bo yul – Utajená země. Rozkládá se převážně v nadmořské výšce 4.000 až 6.000 m a je velmi řídce osídleno. Od Nepálu je odděleno vysokými horskými sedly (nad 5.000 m) a přechod této části Himálaje je fyzicky náročný. Díky tomu sem ještě nepronikli turisté a „civilizace“. Lidé zde stále žijí odvěkým způsobem života. A do jejich obydlích jste srdečně přijímání ne jako turisté, ale jako poutníci. Dolpo je to jedno z posledních míst na naší planetě, kde můžete ještě poznat skutečný život nedotčený civilizací. A proto jsme se vydali s plnými batohy na 20denní pouť napříč touto mystickou krajinou. Na své cestě jsme přespávali často pod širým nebem s výhledy např. na posvátnou Křišťálovou horu nebo na Dhaulagiri. Překonali jsme šest sedel nad 5.000 m n. m., prošli jsme slavnou „Stezku démonů“ z filmu Himalaya od Erica Vallie. Na pěšinách jsme potkávali jen karavany jaků. Procházeli jsme odlehlými vesničkami, kde jsme večer seděli s místními nad miskou rýže a poslouchali jejich životní příběhy. Navštívili jsme magickou Shey Gompa, duchovní srdce vnitřního Dolpa, a řadu dalších buddhistických a bonistických klášterů.
• Vhodné pro děti

U bílýho černocha




24. 11. od 20:00 hodin

Lady I Trio Blues band


Dobrých bluesových zpěvaček u nás vždycky bylo málo. Rozhodně míň než rockových, o countryových a folkových ani nemluvě. Snad to souvisí i s tím, že v blues jsou zpěv a nástroje navzájem tak prorostlé, až se někdy jedno v druhém ztrácí. Zpívajících bluesových kytaristů, harmonikářů a klávesistů zná svět tisíce. Ale protože instrumentalistky hrají blues jen výjimečně, je i málo bluesových zpěvaček. A pokud jsou, v televizních estrádách ani na předvolebních merendách je nenajdeme.
To spíš někde stranou, nejlíp mimo Prahu. Dvě výborné jsou z českého severu. Zatímco v liberecké skupině Pohromadě na přehradě rozevírá Yveta Kotrmanová nejjemnější vějíř zádumčivé bluesové něhy, doménou mostecké skupiny Lady I je dynamický, útočný a přímočaře živočišný zpěv Ivany Konopáskové, které říkají Eržika. K legendární Janis Joplinové ji někteří publicisté přirovnávají poněkud unáhleně, protože Eržika je svá, okamžitě rozpoznatelná; i na novém disku, záznamu z loňských koncertů v brněnské Staré Pekárně. Víc swinguje než rockuje, necpe se do hrdelního řezavého tónu, stačí jí elastický, černošsky klokotavý hlas. Frázuje neskutečně lehce, plynně, jako kdyby se narodila mezi samými synkopami. Má taky smysl pro humor: nejen v rošťáckém skatu, ale i v improvizaci mezi písničkami, kterou si může dopřát díky své suverénní angličtině, rodné řeči blues. A jak se už dá očekávat – ovládá i nástroj, a to právě ten nejbluesovější, foukací harmoniku.
To všechno by nestačilo, ani by to možná nevyznělo, kdyby s Eržikou doslova nedýchalo trio vedené kytaristou Milanem Špačkem. Místo mechanického střídání smluveného sólového prostoru, jaké známe bohužel i u některých našich technicky brilantních bluesmanů, panuje ve skupině Lady I rozlet svobodné energie. Částečně se tak Lady I blíží duchu pardubického tria – 123 minut, i když pardubický volný harmonický pád je autorsky o stupeň výš. Ostatně Lady I se zatím většinou drží černošských bluesových evergreenů. S výjimkou závěrečného Merry Go Round je žene pořád naplno, v tempu i zvuku. Před nebezpečím únavy z opakování nás ale dobře ochrání svou aranžérskou originalitou. Tolik například známe nahrávek s blues o červeném kohoutkovi a přece ho Eržika zazpívá docela jinak.
Vůbec se nedivím manažerům B. B. Kinga, že když tyhle koncertní nahrávky slyšeli, vybrali si Lady I jako předskupinu pro svého černého Blues Boye. Američané česky neumějí a tak je třeba ani nenapadlo, jak se tři původní mostecké skladby podobají převzatým dvanácti sice stylově, ale ne nápaditostí. Jenomže to už je spíš téma pro další, třetí album skupiny Lady I a Eržiky Konopáskové.
Jiří Černý • Vhodné pro děti
www.ladyitrio.cz

Doo-Bop Union



17. 11. od 21 hodin

Sólový sbor - Koncertní alternativa


• Vhodné pro děti

28. 11. od 20 hodin

Benny Lackner Trio - modern music / USA /


Benny se narodil v Berlíně, ve třinácti se přestěhoval do Kalifornie. Získal bakalářský titul na California Institute of the Arts pod vedením Charlie Hadena. V letech 1997 – 1998 studoval soukromě u svého mentora, pianisty Brada Mehldaua. Vystupoval na mnoha renomovaných jazzových festivalech včetně North Sea, Montreux a Monterey. Spolupracoval mimo jiné s těmito hudebníky: Billy Higgins, Marc Ribot, Brad Shepik. Žije v New Yorku, kromě své úspěšné sólové dráhy má i mezinárodní duo a trio, živí se též jako příležitostný spoluhráč a skladatel.
Benny Lackner – klavír, Wurlitzer, Nordlead 2, iPad a notebook, Tomáš Liška – kontrabas, Tomáš Hobzek – bicí
Jeho koncerty nedávno zahrnovaly společná pódia s Johnem Scofieldem (na Traumzeit Jazz Festivalu stejně jako na Augsburger Jazzsommer). Má za sebou turné po USA, Německu, Francii, Chorvatsku, Jihoafrické republice, Rakousku, Turecku, Španělsku, Portugalsku, Řecku, Sýrii, Libanonu, Rusku, Indii, Indonésii, Thajsku a Kambodži. Publiku se představil v tak vyhlášených jazzových klubech jako je Blue Note a Joes Pub v New Yorku, Porgy und Bess ve Vídni a A-Trane v Berlíně. Jeho zvuk je přímým důsledkem vlivu Keitha Jarretta, Ahmada Jamala, Brada Meldhaua, Billa Evanse, Radiohead, Medeski, Martin & Wood, Brahmse a Chopina. Další klíčovou složkou je pečlivý výběr materiálu. Kromě vlastních chytlavých funky skladeb hraje Benny Lackner i cover verze písniček populárních umělců jako jsou Björk, Jimmy Hendrix, Nick Drake a Blondie. Důležitý je i vliv tří jazzových velikánů: Minguse, Monka a Gerschwina.

"Benny Lackner se nemusí bát srovnání s Keithem Jarrettem nebo Bradem Mehldauem. Jeho výhodou je, že neustále zdokonaluje svůj vlastní hudební jazyk a kompoziční styl. On už našel své místo v první lize jazzových klavíristů. " – Concertino Magazine, 2015

"Benny Lackner má výrazný kompoziční talent, jeho skladby jsou přehledné a svěží. Našel v pohodě způsob, jak psát pro své sólové koncerty, duo i trio." – Brad Mehldau, 2016

U bílýho černocha



31. 10. od 20 hodin

Buckshot Gala / USA-Fra


Mladá jazzová skupina z jižní Francie, jejíž muzikanti spolu hrají už několik let především vlastní skladby ve stylu moderního jazzu. Skládá především kytarista. Soubor má za sebou stovky klubových koncertů po celé Francii a kromě toho byli vybrán jako finalista několika jazzových soutěží a hrál i na prestižních jazzových festivalech v Nice (2014) a Antibes (2015).
Joris Mallia (USA) – tenor saxofon, Jacob Vacek (F) – kytara, Axel Tamdrari (F) – baskytara, Alexandre Gauthier (F) – bicí

U bílýho černocha



Plakáty