Slovo retro je v Česku zprofanované lacinou tuzexovou muzikou 80.let. Chceme ukázat, že na hudbu se dá tancovat nejen ve stylu Káji, či Míši. Proto již po několikáté vytváříme atmosféru večera, ve které se hrálo funky, soul atd. Kdo umí ten tancuje:)
Akustická eskapáda Grégoira Fraye The Hills Mover se odvijí z umělcovy osobní mytologie, kterou již načrtl v postindustriálním projektu Thot a která se prostírá vzdušnými skladbami založenými na minimalistické zvukové architektuře. Jeho první EP, Dead Notes, vyšlo v roce 2015.
Time Reborn - ''Kapela spojující desetiletí praxe hráčů americké lidové akustické hudby s moderní invencí mladé autorky - zpěvačky. Vzniká zajímavá a ojedinělá syntéza mladistvé melodičnosti s tradičním zvukem old-timových nástrojů.''
Jaký to je, když skončej přípravy, ty sedneš na třicetiletou motorku a vydáš se za snem?
Slovo retro je v Česku zprofanované lacinou tuzexovou muzikou 80.let. Chceme ukázat, že na hudbu se dá tancovat nejen ve stylu Káji, či Míši. Proto již po několikáté vytváříme atmosféru večera, ve které se hrálo funky, soul atd. Kdo umí ten tancuje:)
Blues-crossoverové trio, které hledá tradici a osobní příběh bluesové hudby v současnosti. V roce 2014 vydali CD Bored of Love, poté zvítězili v mezinárodní soutěži Blues Aperitiv a v roce 2016 získali ocenění Bluesové ankety „Nejlepší počin na české bluesové scéně v roce 2015“, kterou uděluje Bluesmusic.sk, člen Evropské bluesové unie European Blues Union a světové nadace The Blues Foundation. Lídr kapely Tomáš Frolík je jeden z nejtalentovanějších hráčů své generace a stipendista na London Center of Contemporary Music. Absolvoval řadu mistrovských kurzů, zejména pod vedením Robbena Forda či Marcuse Millera. Frolík zní jako Jeff Beck infikovaný vzteklinou. Tvrdší věci evokují grunge a blues a jemnější strana je hodně folková s náznaky country. Z podání crossoveru a bluesu, sixtees, pouštního funku a texaského undergroundu je cítit především radost z přítomného okamžiku (voc; g; b; dr).
NORTH INNERGY - [Děčín/Praha/Hamburk] hrajeme hudbu na pomezí jazzu a technického rocku, inspirovanou dálkami povrchových dolů a provoněnou chemickým průmyslem severních Čech. Snažíme se kombinovat zdánlivě neslučitelné a potlačit tak zajetá hudební klišé, s důrazem na instrumentalitu jednotlivých členů.
Rychle se stala jednou z nejstrměji stoupajících jazzových zpěvaček na newyorské jazzové scéně. Marianne si sice nepamatuje iniciační okamžik, který ji přivedl k jazzu, jemuž se dnes věnuje, ale říká: "Prostě mne to jednou samo nakoplo". Je to ta stejná ryzost prohlášení, jež charakterizuje i její hudební styl. Neomylný swing Elly Fitzerald, odvaha Betty Carter, střídmá věcnost Carmen McCrae, to vše najdete v hlase Marianne Solivan, který trumpetista Jeremy Pelt nazývá "moderním paradigmatem, po němž všichni jazzoví zpěváci bytostně touží."
Narodila se v newyorské čtvrti Queens, poté její rodina žila ve Venezuele a New Jersey, aby se nakonec usadila v Massachusetts, kde Marianne navštěvovala střední školu. Již zde začala zpívat, studovala soukromě klasický zpěv a objevovala se v lokálníh hudebních a divadelních produkcích. Po maturitě nastoupila na bostonskou konzervatoř se zaměřením právě na hudební divadlo. Po prvním ročníku si ale Solivan vzala volno na rozmyšlenou a tři roky vůbec nezpívala. Rozhodnutí pokračovat ve studiu zpěvu a vrátit se zpět do školy se časově shoduje s objevem vokálu, který se stal její největší inspirací: jde o hlas legendární Elly Fitzgeraldové. Sama vzpomíná: "Koupila jsem si čtyři nejpodivnější nahrávky pro jazzového nováčka: jednu z těch mnoha Elliných kompilací, záznam Dominique Eade, jedno slavné CD Niny Simone (Nina Simone Sings The Blues and At the Village Vanguard) a album Betty Carterové. Fitzgeraldová na ni ovšem udělala největší dojem: "V jejím hlase je vždy obrovská naděje, i když třeba zpívá smutné balady," dodává.
Solivan sice zpívala odlehčený pop, když nastupovala na věhlasnou bostonskou Berklee College of Music, ale rychle se rozhodla, že se chce naučit vše o hudbě jménem jazz. Získala zde dvojitý titul v oboru hudební představení a hudební vzdělávání, a vyučovala zde poté I sama po dobu jednoho roku. Poté nastoupila na New England Conservatory (Konzervatoř státu Nová Anglie), kde získala vytoužený magisterský titul v oboru jazzu. Vyzbrojena dvěma prestižními tituly a impozantním talentem, se Marianne Solivan přestěhovala v roce 2007 zpět do svého rodného města a již od dva roky později bodovala ve finále newyorské Jazzmobile Vocal Competition (pěvecké soutěže Jazzmobile). V letech 2009 a 2011 procestovala Francii jako zpěvačka v inovativní hudební inscenaci Shakespearovy hry Julius Caesar.
Marianne Solivan zvládá vše: od velkých jazzových festivalových pódií a zpívání s big bandy, přes hraní v tradičních newyorských jazzových klubech se svou kapelou, až po intimní recitály v luxusních manhattanských restauracích, kde je doprovázena pouze pianistou. Bez ohledu na místo a obsazení, jsou milovníci jazzové hudby vždy uchváceni jejím zvukem a stylem. Ne všichni jsou schopni formulovat, co je stejně jako výše zmíněho Jeremyho Pelta na Marianne Solivan přitahuje a fascinuje, ale jednoduše řečeno: “Jsou prostě nakopnuti”.
Co mají společného Chinaski, Lady Gaga, Katy Perry, Marek Ztracený, Lewis Capaldi, Machine Gun Kelly, One Republic, Imagine Dragons, Mirai, Pink, Lucie Bílá a Kryštof? Tihle všichni byli v zářijovém radiovém žebříčku IFPI pro Českou republiku až za britským zpěvákem a kytaristou Jamesem Harriesem! Ano, Jamesův singl Superstition z připravované desky, která vyjde v lednu 2020 na značce Tranzistor / Supraphon, zcela jistě znáte z Radiožurnálu, Evropy 2 a dalších stanic.
Jeho hudba je výsostně autorská, originální a osobitá. Ať už melancholická nebo plná hravosti a euforie, vždycky má navíc naléhavost Harriesova hlasu a pořádnou dávku charismatu. James nepostrádá energii dítěte ani lyrické vyjadřování básníka. Pobíhá na pódiu, srší vtipem, vypráví historky, reaguje na lidi v publiku. O pár tónů později se zavřenýma očima vypráví hudební příběhy, které se člověku dostanou pod kůži a umí natlačit do očí slzy. A jeho vystoupení lze navíc pořídit za zlomek ceny výše zmiňovaných umělců. :-)
Nová přednáška od Pavel Svoboda Photography ze tří cest do svérázné oblasti divokých velehor Kyrgyzstánu a Tádžikistánu!
Přátelští pastevci, tradiční pohostinnost a krásné horské treky v Ťan-Šanu i Pamíru. Jurty, kumys, orientální bazary a postsovětská nostalgie. V málo známém Turkestánském hřbetu, v oblasti přezdívané „Asijská Patagonie“, se tyčí k nebi přes kilometr vysoké žulové stěny. Fanské hory v Tádžikistánu jsou vyhlášené svými tyrkysovými jezery a dech beroucími scenériemi.
Sám stopem odlehlým Pamírem po slavné Pamir Highway. Wachánským údolím po hranicích s Afghánistánem, trek k azurovým jezerům a přes vyprahlý Pamír až k sedmitisícovému Pik Leninovi. Tádžikistán je nejchudší zemí bývalého Sovětského svazu, nicméně zdejší obyvatelé jsou extrémně pohostinní.
Cestování po Střední Asii nadchne i ty nejnáročnější dobrodruhy! :)
Vstupné na místě 120 Kč.
Po přednášce autogramiáda nové knihy NAPŘÍČ ASIÍ!
Jedno z nejlepších tuzemských jazzových kvartet se světově uznávaným bubeníkem Genem Jacksonem – spolupracovníkem Herbieho Hancocoka, Waynea Shortera nebo Davea Hollanda.
Saxofonista Ondřej Štveráček patří už více než dekádu k nejvýraznějším postavám českého jazzu a současně i k výrazným evropským představitelům moderního jazzu, který čerpá především z hardbopové a postbopové tradice. Aktuální program Štveráčkova kvartetu nese název Space Project. Zvuk kvarteta je oproti jeho dosavadní akustické podobě doplněn
o klávesové nástroje a elektronické efekty. Štveráčkův současný pohled na jazz pomáhají zhmotnit opravdoví jazzoví mistři. Fenomenální kontrabasista Tomáš Baroš, jehož schopnost vytvořit dojem, že hra na kontrabas je nejjednodušší věcí na světě, je nedostižná. Sóla klavíristy Klaudiuse Kováče jsou zase jako tekoucí řeka – strhnou vás a necháte se unášet proudem.
Pro své turné navíc tahá již tradiční trumfové eso z rukávu. Je jím legendární americký bubeník Gene Jackson, mj. spolupracovník jazzových veličin jako je Herbie Hancock, Dave Holland nebo Wayne Shorter. Jacksonův mimořádný talent je doma v afrických i latinskoamerických rytmech a právě tato flexibilita mu otevřela dveře ke spolupráci s celou řadou dalších výtečných hudebníků. Mezi jeho dosavadními spolupracovníky vynikají Dianne Reeves, Christian McBride, Hugh Masekela, Greg Osby, Terence Blanchard, Elvis Costello nebo Joe Lovano.
Kluci se vrací... hudba, která děla klub klubem.
Kuhn Fu je v nejlepším slova smyslu multikulturní jazzrockový kvartet, který založili studenti Princ Klaus Conservatory v Groningenu. Hlavním autorem hudby je německý kytarista Christian Kuhn, který se obklopil dalšími skvělými hráči - skupinu dotváří izraelský basklarinetista Ziv Taubenfeld, srbský bubeník Lav Kovac a turecký basista Esat Ekincioglu. Jejich hudba čerpá z různých hudebních epoch - od Duka Ellingtona, přes rock 70. let, až po Petera Brötzmanna. Základem jsou bytelné groovy, velké dynamické rozpětí a silná melodika, ale jejich hudba v sobě zahrnuje také prvky noise music, bluesové rify i freejazzovou improvizaci. Tyto stavební kameny spojuje neutuchající energie a interpretační nasazení všech hudebníků. Koncert Kuhn Fu je pro diváky skutečně jedinečným zážitkem (g,bcl,b,dr).
https://www.youtube.com/watch?v=e-Ozl7Q6X0g
Kytarista a skladatel Tal Yadin vyvinul svůj hudební styl na cestě, která začala v Jeruzalémě, pokračovala přes poušť jižního Izraele a pláže TelAvivu, do pulzující městské džungle Berlína, kde se v současné době zdržuje.
Obrovská rozmanitost přírodních a kulturních
krás se odráží v jeho hudební osobnosti.
Narodil se v hudební rodině v roce 1987, jeho
rodina opustila město v roce 1995 a vytvořila nový kibuc v izraelské poušti. Tam začala jeho hudební cesta nejprve jako bubeníka a později i jako kytaristy samostatně vyučujícího.
Začal formální kytarové lekce ve věku 10 let, studoval klasickou kytaru u izraelsko
Argentinského kytaristy Oscara Chera.
Jeho zájem o Jazz rostl, když dokončil tříletou povinnou vojenskou službu
po dokončení se přestěhoval zpět do Tel Avivu, aby navštěvoval hudební školu Rimon v prestižním programu
pro vynikající mladé izraelské jazzové hudebníky studující s významnými izraelskými hudebníky
jako trumpetista Avishai Cohen, kytarista Mordy Ferber a skladatel Yoni Rechter. Získal stipendium pro studium na Berklee Collage of Music, které nakonec odmítl
a místo toho dokončil bakaláře na Jeruzalémské hudební akademii. Jeho další cesta vedla
do Berlína v Německu za účelem vytvoření hudební kariéry v Evropě.
Po příchodu do Německa v roce 2016 vstoupil do několika hudebních projektů a začal
pravidelně vystupujte po celé zemi. Jeho první album jako skladatel a kapelník,
In & Out, vyšlo v květnu 2019.
V současné době Tal vede své vlastní trio s basistou Michaelem Edwardsem a bubeníkem Yaaki
Levym je také spoluzakladatelem „Big Berry Duo“ se saxofonistou Omri Abramovem.
Existuje jen málo projektů, které mohou hladce klouzat napříč žánry, jako jsou Arms and Sleepers. Americké hudební duo Max Lewis a Mirza Ramic již více než deset let zkoumaly trip-hop, elektroniku, ambient, hip-hop a subtilní pop s obratností a milostí. Má tedy smysl, že skupina, která je obeznámena s prozkoumáváním více zvuků a stylů, zahájí rok 2020 svým dosud nejambicióznějším a nejrozmanitějším projektem devátým studiovým albem Safe Area Earth.
Jan Spálený Trio je komornější verze známějšího uskupení ASPM (Amatérské sdružení profesionálních muzikantů). To vzniklo jako trio s klavíristou a zpěváke Janem Spáleným, kytaristou a harmonikářem Petrem Kalandrou a saxofonistou Františkem Havlíčkem v roce 1984. Po Kalandrově a Havlíčkově odchodu se Jan Spálený obklopil převážně jazzovými hráči a pokračoval v kultivaci svého originálního autorského rukopisu.
Trio může vystupovat v prostorech, kam by se celá kapela ASPM nevešla. Spolu s Janem Spáleným v něm vystupují Michal Gera a Filip Spálený. „ASPM je nejlepší kapela mého života. Dospělo, je spolehlivé a proměnlivé, jako vzácný prsten na ruce vědoucí, neokázalé ženy. Nemám důvod, ani potřebu, na půdorysu ASPM cokoliv měnit. Cítím však nutkání zahrát si, vedle ASPM, některé písničky jenom v triu, komorně, navázat na folkbluesové začátky raných osmdesátých let," vysvětluje Jan Spálený.
Jan Kavka je ostravský jazzový pianista a skladatel, absolvent magisterského studijního programu na prestižní akademii im. Karola Szymanowskiego v polských Katovicích. Byl členem mladé české úspěšné kapely Ostrich quartet, se kterou se úspěšně zúčastnil několika soutěží (Jazzfruit 2014 - Praha, Powiew młodego jazzu 2014 - Jelenia góra, Powiew Młodego jazzu 2015 - Jelenia góra, European jazz competiotion 2015 - Rotterdam)
Na klavír začal hrát asi v 5 letech, ale skutečný zájem o hudbu projevil až v 16 letech, kdy společně se svými spolužáky na gymnáziu prováděl první hudební pokusy. Po maturitě v roce 2009 nastoupil na ostravskou konzervatoř jako student skladby a studoval zde 3 roky až do roku 2012. Během studia na konzervatoři založil svůj první autorský jazzový soubor Jazz Class Quartet. Po roční studijní pauze, která nastala po odchodu z konzervatoře, složil přijímací zkoušky na Hudební akademii im. Karola Szymanowskiego v Katovicích. Zde roku 2016 dokončil bakalářský a roku 2018 magisterský studjiní program v oboru jazzový klavír ve třídě výborného pianisty a pedagoga prof. Wojciecha Niedzieli.
Peripheral Vision je jedním z nejvíce vzrušujících a inovativních jazzových kvartetů, které se nedávno objevily na mezinárodní jazzové scéně. Kreativními vůdci skupiny se sídlem v Torontu jsou dlouholetí hudební spolupracovníci, kytarista Don Scott a basista Michael Herring. Sestavili synergickou hudební jednotku navrženou tak, aby posunula hranice jazzu a zároveň zasáhla posluchače dráždivým a okamžitým klepnutím. Jejich výrazný hudební hlas propojuje tradici a inovaci s hluboce pociťovanými vlivy od jazzu, rocku, klasiky a improvizace se zaměřením na dynamickou skupinovou interakci.
Peripheral Vision těší na turné na podporu svého čtvrtého vydání CD More Songs About Error and Shame. Byla jim rovněž udělena cena Galaxie Rising Star Award z Montrealského jazzového festivalu. Scott a Herring hrají společně se saxofonistou Trevorem Hoggem a bubeníkem Nickem Fraserem. Zatímco skladby jsou Herringovi a Scottovi, Peripheral Vision je definována jeho skupinová sestava. Vrátí-li se možný demokratický přístup jazzových a garážových kapel z 60. letech, hudba se z formuje jako kolektivní proces. Tato filozofie bez blokování je základem výbušných výkonů Peripheral Vision
Melanie se před dvěma lety zamilovala v Česku do amerického varhaníka Briana Charetta, vzali se a žijí nyní v New Yorku, ale Melanie se i přes dobře rozjetou kariéru
ve „velkém jablku“ chce občas vracet do Evropy, neboť je na co vzpomínat, že… :)
Zpěvačka z Kapského města s nádherným hlasem a velmi kvalitní kapelou je opět na evropském turné. Melanie je skladatelkou textů i hudby. Kromě spolupráce s celou jihoafrickou jazzovou špičkou je třeba jmenovat norskou kapelu Inkala, belgického pianistu Jacka van Polla a dvě jazzové veličiny - Al Jarreau a Joe McBride.
https://www.youtube.com/watch?v=ke4aQnuQpsg
