V době apatie a cynismu je tato hudba připomínkou toho, že protilátkou na polarizaci je zvědavost.
Hudba se pečlivě rozvíjí, dva cizinci z opačného konce světa prolínají perkusní exploze, field samply a silné barytonsaxofonové melodie do něčeho okamžitě pevného a radostného.

Nedávné články v tisku:
„Strhující směs minimalistických elektronických dronů, dunících bubnů a modálních jazzových saxofonových šílenství.“ – The Guardian

„Jejich sdílený vztah vedl k často melodickému rozvinutí.“ (To nejlepší z roku 2024) – Časopis Downbeat

„V albu It Was Always Time se prolíná Parzen-Johnsonovy melodie se syntezátorovými texturami a nalezenými zvuky do bohatě vrstevnaté a radostné spolupráce.“ – The Wire Magazine